Topení dřevem přispívá k ochraně životního prostředí a zachování čistoty vzduchu. To proto, že dřevo neobsahuje prakticky žádnou síru a jeho spalováním tudíž nevzniká jedovatý kysličník siřičitý. Na následujících řádcích si přečtěte, jak tedy vlastně probíhá proces spalování dřeva v krbových kamnech.

Při hoření dřeva (a všech tuhých paliv) nastane nejprve vysoušení paliva teplem již vyrobeným či teplem z jiného zdroje. Dřevo se vysouší a odpařuje se tzv. hrubá voda. Následuje odplynování, při kterém se teplem uvolňují prchavé složky (uhlovodíky) a dřevo se rozpadá na kusy. Spalováním dřeva se plynné i tuhé složky paliva slučují s kyslíkem a vytvářejí teplo. Plynné složky hoří nad rozžhavenými pevnými složkami paliva. Nakonec nastává vychladnutí a tvorba popelovin. Balastní a nespalitelné podíly paliva zůstávají v ohništi a chladnou.

Topení dřevem obnáší primární a sekundární spalování. Primární spalování probíhá přímo ve žhavém ohništi. Sekundární spalování je spalování plynů, které vzniknou při hoření a nespálí se při primárním spalování.

Oheň ze dřeva je vlastně plynový oheň

Téměř 80 % čisté substance dřeva se spálí ve formě plynných součástí. U antracitového koksu je to například jen 3 - 10 %. Mezi pevnými topnými materiály se proto pokládá dřevo za plynem nejbohatší palivo. Největší podíl výhřevnosti dřeva (až 70 %) má svůj původ v těkavých plynných součástech. Plynový oheň ze dřeva vytváří pěkné, dlouhé plameny, vyzařující teplo. Aby však plyn také opravdu shořel, je zapotřebí přivádět dostatek vzduchu bohatého na kyslík.

Tři fáze procesu spalování dřeva

1. Zapalovací oheň

Teplota paliva stoupá pomalu zvenčí dovnitř. Teplo je přitom k dřevu přiváděno cirkulací vzduchu a vyzařováním v místě spalování. Během tohoto procesu vysoušení se proměňuje v páru nejprve volná, nevázaná voda a následně voda vázaná kapilárně. Dřevo začíná ubývat. Jádro, které je dosud vlhké, se nemůže prve zmenšovat, takže dochází k tvorbě trhlin z vnější strany. Těmito trhlinami se odvádí pára a přivádí teplo. Vysoušení dřeva je proces, který spotřebovává teplo.


2. Plynový oheň

Při teplotě od 150 °C následuje zplynování. Zplynuje se nejen kyslík a disponibilní vodík, ale i pevné látky ze dřeva. Plyny a páry vznikající na začátku se přitom skládají většinou z nehořlavých nebo jen těžce hořlavých složek - oxidu uhličitého, vodní páry, kyseliny mravenčí a kyseliny octové. Při teplotě nad 280 °C probíhá tepelný rozklad neboli pyrolýza rychleji. Vzniká mnoho snadno spalitelných plynů jako oxid uhelnatý, methan, methanol, vodík a snadno hořlavé, na energii bohaté dehty. Tyto látky musí při sekundárním spalování projít procesem oxidace.


3. Žárový oheň

Dřevo hoří lépe v horkém než v podchlazeném prostředí. Přívod chladného, čerstvého vzduchu přímo do spalovacího prostoru kamen či krbové vložky je proto nežádoucí! K využití energie, uvolňující se při spalování, musí probíhat sekundární spalování před plochami tepelné výměny. Je-li přiváděn studený sekundární vzduch, může docházet k nedokonalému spalování. Ještě nespálené součásti přitom unikají spolu s kouřem do ovzduší. Po úplném rozkladu dřeva zbývá již jen dřevěné uhlí v pevné formě. To shoří za přívodu vzduchu čistě a klidně.

Spalované dřevo nám dává teplo, ale i popel

Z jednoho kubického metru dřeva zbude po dokonalém spálení něco mezi dvěma až čtyřmi kilogramy popela. To je méně než jedno procento váhy dřeva. Čím lépe se dřevo spaluje, tím méně popela zbývá. Popel ze dřeva obsahuje draslík, hořčík, vápník, fosfát, mangan a železo. Jehličnaté stromy, hlavně smrk a jedle, mají popel obzvláště bohatý na minerální látky. Popel ze dřeva je více než odpad a dá se použít jako zahradní hnojivo náhradou za chemické.

Překážky při spalování

Spalování dřeva můžeme považovat za kvalitní, jestliže je plamen při spalování svítivý a jasný. Pokud však v topidle hučí a plamen je modrý, trhá se a kmitá, pak je v topidle příliš silný tah a přebytek vzduchu, což způsobuje ztráty nadměrným ochlazováním a příliš rychlým odchodem tepla. Na topení dřevem působí nepříznivě také nesprávné množství přiváděného vzduchu (jak primárního, tak sekundárního). Škodlivé je přebytečné i nedostatečné množství vzduchu. Regulování přívodu spalovacího vzduchu má tedy rozhodující vliv na hospodárnost provozu.

Přečtěte si další zajímavé informace!

Porovnali jsme výhřevnost různých druhů dřeva. Vyberte si tedy vhodné dřevo a brikety do krbu i kamen.

Rozlišujeme dva druhy spalovacího vzduchu

1. primární vzduch

Primární vzduch značí spalovací vzduch přiváděný hořícím ložem. Největší část primárního vzduchu je k palivu vedena zespodu natřásacím roštem.


2. sekundární vzduch

Nejdokonalejšího spalování dosáhneme přivedením horkého, čerstvého vzduchu bohatého na kyslík. Přivádíme ho k horkým kouřovým plynům v oblasti horních plynových plamenů. Vzdušný kanál pro sekundární vzduch vede ze sekundární vzduchové klapky, dále podél horké stěny nebo dvířek kamen a vyúsťuje až v oblasti plamenné zóny.

Správné seřízení šetří palivo

Nedostatek kyslíku nebo příliš nízká teplota spalování (způsobená vysokým obsahem vody ve dřevě) mohou vést k uhelnatění dřeva. V tom případě unikají částečně nespálené dehtové páry (žlutě zbarvené) a částečně spálené uhelnaté páry (černé). V dýmajícím ohni se nedokonale rozkládají součásti dřeva a vznikají dehty, lesklé saze, fenoly, alkoholy, kyseliny, dřevný ocet, aceton a jedovatý oxid uhelnatý. Tyto látky znečišťují kamna a kouřové cesty.

Oheň ze dřeva je při nedostatku vzduchu méně nebezpečný než oheň z jiných pevných paliv. Dřevo totiž ve své struktuře obsahuje více kyslíku a při vniknutí kouřových plynů do místnosti neobsahuje (téměř) žádný jedovatý oxid siřičitý. Při nedokonalém spalování však může vznikat jedovatý oxid uhelnatý, který je bez zápachu! Při nedokonalém spalování ale v normálním případě nepříjemně páchnou částečně odbourané části celulosy. Proto pozor, smrdí-li to v místnosti po kouři.